Hráz
| G | Gmaj7 | G6 | |
| 1. | Stál tam na stráni | dům, v něm židle a | stůl, |
| G | Ami | |
| pár kůží a | krb, co dřevo z něj | voní. |
| D | |
| S | jarem, když máj rozdá barvy svý, |
| D7 | G | |
| tu sosna krásná | nad chajdou se | skloní. |
| G | Gmaj7 | G6 | |
| A | říčka, když stříbrným | hávem se přikryje s | ránem, |
| G | E | |
| svý ahoj jí | dáš a pak je tu | den. |
| C | Emi |
| Zazní údolím kytara tvá, ta | píseň ráno uvítá, |
| D | G | |
| svět s | ním, svět s | ním. |
| 2. Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš |
| a koruny stromů tě uvítaj' rosou. |
| Víš, že času je dost, to znáš, |
| a možná potkáš někde dívku bosou. |
| Po slůvkách, který se říkaj', po dnech něžných stisků |
| vás uvítá chajda a pak je tu den. |
| Zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá, |
| svět s ním, svět s ním. |
| 3. Však náhle volání táhlé ti přeruší snění |
| a oznámí všem: je poslední den. |
| Voda zaplaví údolí, |
| sosnu, chajdu, pohled zabolí. |
| Ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den, |
| co nosil tě v náručí romantickém. |
| Zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá, |
| svět s ním, svět s ním. |